Léta sedmdesátá
Přichází sedmdesátá léta, ale sedmička nám nepřináší nic šťastného. Začíná doba normalizace a tak i v kultuře se začínají řešit personální změny. Kdo jenom trochu vyčnívá z řady, dostává přes prsty, začínají pomalu ale jistě personální čistky. Nepohodlní lidé se vyhazují z práce, zavírají do kriminálu, studenti na vysokých školách musí opustit svá studia. Na dlouhou dobu se tak ovlivňují životy a osudy mnoha lidí…
V roce 1970 přichází na místo kytaristy Tomáše Vratišovského Jaroslav Král, odchovanec pelhřimovského beatu, který přinesl do kapely svěží vítr a má nemalou zásluhu na změnách v souboru, ve kterém působil až do jeho konce. Zpěvačku Květu Cinkovou doplňují mladičká Dana Šandová a Zdena Cerhánová, dívky téměř ještě školou povinné. V tomto obsazení se soubor zúčastňuje zájezdu v družebním městě Aš. Poté odchází z kapely Stanislav Teisler a já začíním hrát klávesové nástroje místo něho..V červnu pak společně s vybranými jednotlivci a soubory odjíždíme na týden do okresu Dolný Kubín na Slovensku. Sestavený kulturní program, reprezentující náš okres, měl mimořádný úspěch a později jsme s ním vystupovali i v některých místech našeho okresu. Po druhé a naposledy ještě účinkujeme v Živohošti, včetně zábavy v blízkém Neveklově. Na podzim Combo doprovází zpěváky na čtvrtém, již posledním ročníku Zlaté brány. Dále ještě absolvujeme společné vystoupení s motocyklovým závodníkem Františkem Šťastným v Kulturním domě v Kamenici nad Lipou a účinkujeme na plesech nejen v Pelhřimově a okolí, ale i v Praze. Za perspektivní Danu Šandovou, která odchází studovat zpěv na konzervatoř do Ostravy, přichází nová zpěvačka Jarka Vytisková a v souboru končí po třech letech i Květa Cinková. Kapela se přesouvá ze Sadů do Máje a vystupuje na Zemi živitelce v Českých Budějovicích. V repertoáru se objevují světové melodie Toma Jonese, Kenny Rogerse, Johny Cashe, ale i skladby Beatles, Christie, Bee Gees aj. Podstatnou změnou je, že nejen vokály, ale i sólové písničky začínají zpívat v originále všichni členové souboru. Já jsem v této době splnil podmínky OSA v Praze a na základě odborné zkoušky byla se mnou uzavřena smlouva o zastupování autorských práv. Moje skladby jsme pak nejen zařazovali do programu kapely, ale i příležitostně nahrávali v rozhlasovém studiu v Českých Budějovicích. Koncem roku 1971 odchází z Comba obě zpěvačky, Zdena Cerhánová a Jarka Vytisková.
Pokusy o zahraniční angažmá
Samozřejmě, že naším velkým přáním bylo zúročit naši činnost a jednou zkusit dělat muziku profesionálně. A tak jsme jednoho dne v ZK Máj před panem Plohnerem z Rakouska, který vlastnil hudební agenturu, úspěšně absolvovali předváděčky. Smlouva i zahraniční angažmá bylo na dosah ruky. Bohužel jsme si pro splnění našeho snu vybrali špatnou dobu. Pro výjezd do zahraničí jsme totiž nutně potřebovali souhlas a povolení MěNV, potažmo KSČ z místa bydliště. Tehdy do zahraničí vyjížděli bezproblémově pouze prominentní osoby: členové KSČ a jim podobní. Hodila se i spolupráce s StB. Jinak si obyčejný smrtelník musel projít sítem různých schvalovacích jednání místních orgánů a pokud jste měl třeba jen jednoho závistivce v zádech, měl jste smůlu. Zákaz činnosti a výjezdu do zahraničí mě ještě provázel i později v r. 1972, kdy jsem dostal nabídku včetně zahraničního angažmá. Přestože jsem se snažil o vysvětlení a rozumný dialog jak s tehdejšími místními a okresními činovníky, tak s tehdejším krajským tajemníkem, byl jsem vždy bez šance se něco konkrétního dozvědět. Stejně jsem dopadl i na Ministerstvu vnitra v Praze.. Celou dobu své činnosti jsme se zúčastňovali veškerých důležitých kulturních akcí města a i navenek vždy reprezentovali náš okres, ale nakonec nám to nebylo k ničemu. Vzpomínám si na radu místního funkcionáře KSČ, který mě doporučoval, abych začal pracovat s dětským hudebním souborem a pokud budu mít v budoucnu dobré výsledky, měl bych potom i šanci na jejich kladné vyjádření. Borkovi Menclovi odpověděl jiný komunista daleko srozumitelněji. „ Já mám šedesát let a doteďka jsem za hranicemi nikdy nebyl, tak co chceš na západě dělat ty?“ Mého kolegu a přítele, bubeníka Rudolfa Jandu z Prahy, za aktivní účast na beatovém festivalu v pražské Lucerně vyhodili z práce. Mně se téhož roku 1971 stalo totéž..
Konec Comba
Všechno souvisí se vším. Podobně jako Milan Žoudlík v r. 1968, tak i v těchto neradostných dobách bolševika se pokouší náš bubeník František Langer ilegálně přejít hranice. Bohužel jeho neúspěšný pokus byl jen vodou na mlýn místním orgánům. A tak už po několikáté se řeší otázka bubeníka a podruhé se v kapele objevuje Borek Mencl. Všestranný muzikant, který akceptuje nabídku hrát na bicí a svými zkušenostmi a výkony se stává významným členem souboru. Hrajeme pravidelně v Máji a současně začínáme své angažmá v restauraci Na Palubě v Soběslavi. A Na Palubu se nezapomíná. Perfektní nálada, bezvadný personál, místní i hosté, kteří na nás chodili ve velkém počtu z Tábora, Veselí nad Lužnicí a okolí. Pravidelně se zastavovali i vodáci sjíždějící řeku Lužnici. Jezdíme sem hrát až třikrát týdně a působíme nepřetržitě až do konce r. 1973. Přichází poslední výměna v souboru, vlastně jen přesun v kapele. Na baskytaru za Karla Šoupala přechází kytarista Jaroslav Král. A v tomto obsazení získává Combo na krajské přehlídce nejlepších hudebních souborů v Prachaticích 1.místo v kategorii malých skupin. Začátkem r. 1974 hrajeme ještě nedělní čaje v ZK Máj, ale prakticky už se připravujeme na jiný projekt. Po dvanácti letech, se čas Combo clubu v Pelhřimově naplnil.
Dne 30. 4. 1974 se „VLÁČEK ČÍSLO A“ v obsazení: Mila Burian /tenor saxofon, klarinet, flétna, zpěv/, Pavel Nechyba /zpěv, klávesy, basová trumpeta/, Jaroslav Král /basová kytara, zpěv/ a Borek Mencl /bicí nástroje, zpěv/ definitivně zastavil.
Nakonec bych chtěl ještě dodat, že angažmá v profesionální kapele a výjezdy do zahraničí se přece jenom některým z nás podařily, ale to už je jiný příběh.
